DM na cestě kolem Brna

Webmail-banan-cz 21. července 2015 Síla, vytrvalost, odhodlání.Tato slova by neměla být členům Dělnické mládeže cizí. Abychom si vyzkoušeli, jestli tomu tak opravdu je, dali jsme si letos v Brně předsevzetí, že složíme tým pod názvem Dělnická mládež, a přihlásíme se na pochod okolo Brna. Na standardní trase mají chodci možnost pokořit tzv. "Brněnské vokruch vokolo Štatlu", který měří 100 km a mají na to časový limit 24 hodin.

Bohužel z původního týmu devíti lidí se nakonec na start kvůli zraněním nebo nevhodnému času postavilo pouze 5 statečných mužů. Nedobrý pocit z nízkého počtu účastníků však přebila dobrá nálada a kamarádská atmosféra v předstartovním roji. Náš startovní čas byl určen na 20:05, ale na místě startu jsme byli s hodinovým předstihem. Po vyřízení posledních nezbytností a konečné přípravě přišel náš čas.

Průběh závodu

Někdo bere tento pochoďák jako závod, někdo si chce vylepšit čas nebo ušlou vzdálenost z loňského roku. My jsme se však jako tým účastnili poprvé a psali jsme tedy na nový list papíru. Nevěděli jsme sice do čeho jdeme, ale to nás neodradilo od nasazení vysokého tempa, které se, pravda, pro některé stalo v určitém slova smyslu osudným.

Ale zpět na start. Průchod Mariánským údolím přes Podolí a Bedřichovice do Šlapanic jsme zvládli ve vysokém pochodovém tempu něco kolem 6,7 km/h a podobné tempo jsme si udrželi ještě o 6 kilometrů dál k Sokolnicím. Zde se bohužel u jednoho člena našeho týmu začal bolestivě ozývat nedoléčený kotník, za což mohlo právě vysoké startovní tempo. Nikdo se však nechtěl vzdát a tak jsme společně prošli první kontrolou u rybníku Žabárník na 13. kilometru, kde jsme si pouze nechali dát razítka a bez odpočinku jsme vyrazili dál. To už jsme byli na cestě 2 hodiny. Začalo se stmívat.

Nyní bylo naše průměrné tempo 6,5 km/h, ale před námi stála překážka v podobě nezáživné cesty ve tmě, především po asfaltových silnicích, směrem k Olympii až do Modřic. Teď už v úplné tmě jen s baterkami, čelovkami a červenými blikačkami na zádech jsme udržovali tempo a čekali, jak dopadne kamarád s bolavým kotníkem. V Modřicích po 22-ti kilometrech jsme si dali první pauzu a zhodnotili situaci. Udělali jsme si čas na pití, jídlo a všechny potřebné úkony, které byly důležité pro další pokračování. Zde se náš hendikepovaný kamarád rozhodl oddělit od skupiny a zkusit dojít na svoji metu na 50. kilometru vlastním tempem. Od této chvíle už jsme šli jen čtyři.

Po přestávce jsme měli průměrné tempo 5,7 km/h, které jsme však nyní bez zraněného kamaráda mohli opět navýšit. Když jsme za sebou nechali kontrolní body Želešice, Nový mlýn, Annenský mlýn a Spálenný mlýn, pohybovalo se naše průměrné tempo opět na hodnotě něco přes 6 km/h. Blížila se 2. hodina ranní a před námi byla 2. kontrola na 37. kilometru, kde nás čekal teplý čaj a něco málo k snědku od pořadatelů. Opět byl čas na nezbytnosti jako masáže bolavých svalů, mazání namáhaných míst apod. Nyní už zbývalo pouze 13 kilometrů do poloviny okruhu, která byla pro mnohé z nás hlavní metou naší první týmové účasti.

Trtrtrrtg

Střelice, pět minut před 3. hodinou ranní. Další člen našeho týmu se rozhodl zvolnit tempo a obětovat nějaký čas pro více ušlých kilometrů. Bez výjimky všichni jsme v nohách nebo i na jiných místech cítili menší či větší únavu a bolesti. Zdálo se nám však nemyslitelné se v této fázi vzdát a jet domů. Šli jsme dál, nyní ve třech a před námi už jen pár kontrolních bodů k 50-ti kilometrové metě. Nad Omicemi - 43,8 km. U vodárny - 45,8 km. To už svítalo a sluneční paprsky nám zvedaly náladu. Kývalka, nadchod dálnice D1 - 47,1 km. Zde se k nám opět připojil náš poslední odpadlík. Jen kus cesty za Kývalkou jsme se však opět rozdělili na dvě skupiny. Všem nám už ale bylo jasné, že letos 50 kilometrů pokoříme.

Ačkoliv se poslední kilometry neskutečně táhly, dokázali jsme je překonat a první dva členové týmu Dělnická mládež došli do cíle v 5:20 ráno, tedy 9 a čtvrt hodiny po startu z Mariánského údolí. Kontrola stála na 51. kilometru u brněnského automotodromu. Naše průměrná rychlost na 51 kilometrech činila 5,5 km/h. K jídlu a odpočinku jsme usedli s dobrou náladou z našeho úspěchu. Po necelých 15 minutách už jsme mohli oslavovat i s našimi dvěma dalšími týmovými kolegy. Pátého člena týmu Dělnická mládež už jsme se bohužel v našem cíli nedočkali. Ale žádný strach. Síla, vytrvalost a odhodlání byla hesla nás všech a tak se i pátý člen našeho týmu, i přes zdravotní problémy s bolavým kotníkem, dostal do cíle. V čase 9:00, tedy 12 hodin a 55 minut po startu v Mariánském údolí i on mohl slavit triumf svého těla, ale především svého ducha. Právě on byl náš vítěz!

Jakub Svoboda, člen vedení DM