Během soboty 11. 2. se Dělnická mládež účastnila vzpomínkového pochodu za oběti Drážďanského bombardování. Součástí naší delegace byli zástupci z místních organizací Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Brno a Ostrava. Demonstrace nebyla pořádána žádným konkrétním subjektem, tudíž se jí zúčastnila řada spolků z celé Evropy bez ohledu na politiku. To ovšem nechápou levicoví pomatenci, pro něž uctění památky brutálně zabitých civilních obyvatel se rovná propagaci nacismu.

Naše početná výprava se nejprve stavila v aktivistickém centru v saské Pirně, kde jsme se potkali i s kamarády ze Srbska. Češi a Srbové ovšem nebyli jediní zahraniční návštěvníci, objevili se i pravidelní hosté z Francie. Už dost početná skupina tedy vyrazila z Pirny na drážďanské hlavní nádraží, kde jsme se setkali s mnohými německými kamarády. Po kratším zpoždění se masa asi tisíce lidí vydala na pochod saskou metropolí. Pochod byl jako vždy ze strany nacionalistů bezproblémový, nicméně skupiny lidí, pro než lidský život zjevně nemá hodnotu, se neustále snažili pochod narušit či dokonce blokovat. Tomu však bylo zabráněno ze strany policie a pochod tak dorazil po velkém okruhu zpět na hlavní nádraží, kde následovala řečnická část. Za české aktivisty vystoupil předseda Dělnické mládeže Hynek Rint. V projevu bylo mimo jiné řečeno: „Pokud dovolíte, chtěl bych zde dnes také vzpomenout, že ani česká města neunikla spojeneckým bombám. Zvláště bych chtěl zdůraznit, že německé bomby nezničily ani jedno české město!“

Další projev patřil německé straně. V posledním projevu srbského aktivisty bylo zdůrazněno, že bombardování Drážďan bohužel patřilo jen k prvním zločinům bombových letců eskader západních spojenců – kdo lépe, než Srbové by měl znát hrůzy moderního leteckého teroru, který zahubil tisíce civilních obyvatel Srbska. Taktika zničujících úderů ze vzduchu, na které doplácí civilisté, bohužel nekončí, jak vidíme v Libyi, Pákistánu, Iráku a dalších zemích.

Následovala ještě minuta ticha za oběti ohnivého pekla a německá hymna. Pak už jen rozloučení s přáteli a příslib účasti příští rok.

Nezapomene, neodpustíme.