V posledních letech čelí Evropa masivnímu přílivu imigrantů ze zemí tzv. třetího světa, včetně Afrického kontinentu. Tyto osoby si s sebou samozřejmě přináší i svoji vlastní kulturu, diametrálně odlišnou od té naší. Zdejší liberálové často zastávají názor, že tato jejich odlišná kultura může být pro Evropany v určitých směrech obohacující. Pojďme si tedy tuto jejich obohacující kulturu trochu přiblížit.

Ve své domovině tito jedinci často žijí bez osvojení základních civilizačních dovedností a znalostí základních vědeckých poznatků nezbytných pro racionální přístup k okolnímu světu. Jejich kultura tedy zahrnuje zvyky a pověry, které připomínají temný středověk a pro dnešní dobu nemají žádné racionální opodstatnění, naopak jsou moderní vědou označovány za značně škodlivé, přesto se jich většina Afričanů dodnes tvrdošíjně drží. Mezi nejznámější z nich patří tzv. ženská obřízka, což je krvavý rituál, při kterém se dívkám školního věku ostrým předmětem mrzačí jejich pohlavní orgány. Existuje více typů těchto obřízek, ale i nejmírnější z nich je pro dotyčnou ženu nesmírně bolestivá, ohrožuje jí na životě rizikem infekce a zanechává trvalé následky v podobě bolestí při močení, při pohlavním styku (o nějakém příjemném prožitku z něj už většinou nemůže být ani řeč) a častých komplikací během porodu. Dodnes se provozuje v mnoha zemích převážně ve střední Africe. Důvodem pro tento barbarský rituál jsou jenom různé náboženské pověry, zdejší sociální rigidita a hluboce zakořeněná podřadná role ženy. S tím souvisí i další zdejší barbarský zvyk, provozování tzv suchého sexu. Při něm se ženě před samotným pohlavním stykem záměrně vysuší vagína nanášením různých chemikálií, takže styk je potom ještě o dost bolestivější, a dochází při něm k hrubému odírání sliznic často až do krve. S tím dost možná souvisí i nechuť místních obyvatel k používání kondomů, jednak místní muže vzrušuje, když je styk co možná nejdrsnější a nejsyrovější, jednak je zde taky hodně zakořeněn kult ženy jako matky, která se od rána do večera stará o děti, takže muži často svoji manželku znovu a znovu záměrně oplodňují za účelem fixace k rodině a zajištění věrnosti. To, jaká budoucnost jejich potomky čeká, už tolik neřeší, žijí pouze tady a teď.

To je jeden z hlavních důvodů jejich neudržitelné populační expanze a s ní související neschopnosti se ve své domovině dostatečně uživit, z čehož pramení jejich následné snahy o migraci za lepším. I jejich děti jsou často už od mala vychovávány ve všemožných barbarských rituálech, kdy musí třeba dorážet ochromená a zmrzačená zvířata, pak pít jejich ještě teplou krev, apod. všechno za účelem vychovat z nich tvrdé a nemilosrdné válečníky. Násilí tedy od mala berou jako běžnou každodenní součást života, tak není divu, že zde často dochází k brutálním občanským válkám mezi jednotlivými kmeny a etniky, ve kterých navíc často bojují i nezletilí jedinci. Asi nejznámější byl konflikt v Rwandě a několika okolních zemích, při kterém místní kmen Hutu agresivně decimoval (pomocí mačet i střelných zbraní) místní populaci kmene Tutsiú, kteří zde měli po léta nadřazené postavení díky svým lepším organizačním a

intelektovým schopnostem. Hnutí Hutu power, jež tyhle masakry rozpoutalo, bývá často chybně označováno jako krajně pravicové, kvůli své víře ve vlastní nadřazenost, ovšem spíše jde o klasický příklad třídního boje, kdy je frustrovaný a neúspěšný proletariát vyprovokován určitými mocenskými klikami k agresi vůči (domnělým) úspěšným a sociálně zdatnějším utlačovatelům, tedy připomíná spíše někdejší rudé bolševiky. A tuto agresi a nenávist ke všem osobám úspěšnějším, než jsou oni sami, si tito jedinci pak s sebou nesou neustále. A to je jenom nejznámější příklad z celé řady krvavých konfliktů, co se během nedávné historie na tomto kontinentu odehrály. Často k jejich rozpoutání stačí i úplně absurdní záminka, jako když jedna žena, trpící pravděpodobně schizofrenií, začala obyvatelům jedné africké vesnice vyprávět, jak k ní promlouvají různá božstva a předávala jejich údajné vzkazy typu, že je třeba pobít obyvatele sousední vesnice, protože jsou zplozenci ďábla atp., výsledkem pak byl další vleklý krvavý konflikt s několika tisíci obětí. K probuzení násilného chování u těchto jedinců často stačí i opravdu nepatrný impulz, protože jednají značně pudově, tudíž nejsou schopni kriticky zhodnotit danou situaci a racionálně zvážit důsledky svého jednání. Není se čemu divit, vzhledem k faktu, že průměrná hodnota IQ na africkém kontinentě je okolo 65-70, což se u nás považuje za lehkou mentální retardaci a tyto osoby bývají považovány za právně nezpůsobilé, tedy neschopné nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí. Barbarské rituály je provází po celý jejich život. Mnoho afrických kmenů například dodnes praktikuje zvyk, při kterém se každému členovi komunity, když mu zemře blízký příbuzný, amputuje jeden článek na prstě u ruky. Kromě toho, že se rituál samozřejmě provádí v hygienicky nevyhovujících podmínkách se značným rizikem infekce, se tím dotyčnému jedinci dost zhoršuje schopnost vykonávat manuální práci, což je jediná možnost, jak se mohou zdejší obyvatelé uživit. Zase jde o zcela iracionální rituál pramenící jenom ze zvrácených náboženských pověr a pokřivených tradic. A podle nich se zde vykonává mnoho dalších zvráceností, vyjmenovat je všechny by pravděpodobně vydalo za celou knihu...

Tak ať si tyto svoje tradiční zvyky ve své domovině provozují dál, s jejich mentalitou asi nemá ani smysl snažit se těmto jedincům vštípit racionální vidění světa a civilizované chování, ale my v Evropě máme svoje zvyky a svou kulturu, kterou jsme si budovali po staletí a za kterou mnoho našich předků položilo svoje životy, tak si ji nenechme ohrozit nemístným soucitem s jedinci, kteří si svoji tristní situaci zavinili sami, svými destruktivními návyky, které si nesou s sebou kamkoli se dostanou, jsou v nich pevně zakořeněny. Takovéto obohacení tady opravdu nepotřebujeme!

Václav Bártek, člen předsednictva DM