Rozhovor: Štěpán Reich zproštěn obvinění!

 9.listopad 2017

Rozhovor vedl Jakub Svoboda
Odpovídal Štěpán Reich

 

J.:     Ahoj Štěpáne, gratuluji ke zprošťujícímu rozsudku. Všichni nacionalisté sledovali tvůj případ a drželi ti palce. Na oplátku jim v tomto rozhovoru můžeš vylíčit celou kauzu z tvého pohledu.
Na začátek nám řekni, jaké byly tvoje pocity, když ses dozvěděl z čeho jsi obviněn?

 

Š.:    Po zadržení na Moravském náměstí jsem si říkal, že to bude jako minule. To jsem byl zadržen, odvezen na policejní stanici a posléze propuštěn. Ale ve chvíli, kdy jsem byl vsazen do cely předběžného zadržení, jsem věděl, že je něco špatně. Když jsem si pak na policejní stanici četl obvinění, nevěřil jsem vlastním očím. Jedna z prvních věcí co mě napadla, byla křivda. Křivé obvinění. Co jsem tam četl, to se vůbec nestalo. Celá situace byla nepřehledná, ale nic z toho, co se uvádělo v obvinění, jsem neudělal.

 

J.:     Věděl jsi, že jsi v právu, ale zároveň si člověk nikdy nemůže být jistý rozsudkem. Co tě motivovalo odporovat trestnímu příkazu a jít k hlavnímu líčení?

 

Š.:    Samosoud mi stanovil trest ve výši 7 měsíců s 15 měsíční podmínkou. To pro mě bylo neakceptovatelné. Tak silný trest za něco, co jsem ani neudělal. Takové bezpráví vůči mé osobě jsem nemohl tolerovat a tak jsem se rozhodl: ,,Musím se bránit!". Do poslední chvíle jsem si ovšem nebyl jistý, že soud vyhraji, jelikož české soudy jsou nevyzpytatelné. Ale touha být beztrestný a bez zápisu v trestním rejstříku byla silnější než veškeré obavy.

 

J.:     Myslel jsi i na jiné kauzy s nacionalisty, jako Patrik Vondrák a Michaela Dupová, Erik Lamprecht, Jakub Svoboda atd.?

 

Š.:    Ano, ztotožňuji se se všemi případy. Jedno mají totiž společné, a to jsou neprávem obvinění nacionalisté.

 

J.:     Zpět k tvému případu. Jak na tebe působil soud, probíhalo vše v pořádku?

 

Š.:    Soud, jako takový, hodnotím pozitivně. Jediné co v pořádku rozhodně nebylo, byla výpověď policisty Jana Vyviala, která se ve finále ukázala jako nevěrohodná. Státní zástupkyně pak v konečné řeči, ve snaze alespoň nějak mě potrestat, předvedla pouze grotesku, která nenechala v klidu jediného přísedícího.

 

J.:     Provokatér Jan Vyvial se dostavil až k druhému přelíčení. Co se ti honilo hlavou, když jsi poslouchal, jak křivě vypovídá před soudem?

 

Š.:    Bylo neuvěřitelné slyšet, jak mluví o věcech, které se nestaly. Nikdy předtím bych si nepomyslel, že se takhle policista zachová tváří v tvář soudci. Když ho po jeho lživé výpovědi soud konfrontoval s videi, nešlo se nesmát, jak nevěděl kudy kam z té lži. Dnes je jasné, kdo byl agresorem. Kdybych jím byl já, tak by na 1. máje na Moravským náměstí v Brně místo Jana Vyviala pacifikovala policie mě.

 

J.:     Jaké bylo slyšet na konci třetího přelíčení zprošťující rozsudek?

 

Š.:    Byl to báječný pocit, vědět, že i soud mi dal za pravdu a že se prokázala moje nevina. Byl jsem moc rád, že to takhle dopadlo, i když to ještě není úplně u konce. Ale o tom možná jindy.

 

J.:     My všichni jsme ti drželi palce a jsme rádi, že jsi svůj boj nevzdal a dotáhl jej do vítězného konce. Je něco, co bys chtěl vzkázat členům a příznivcům Dělnické mládeže a všem nacionalistům?

 

Š.:    Ano. Nikdy se nevzdávejte kamarádi! Ať jsou překážky jakkoliv velké a pomluvy jakkoliv silné, vždy stojí za to bojovat. Je zapotřebí stát si za svým názorem a svou pravdou. Vytrvalost a fanatické odhodlání zvítězit je motor, který nikdo nezastaví.
My bojujeme radikálně - sociálně - nacionálně!