Na sousedním Slovensku před nedávnem skončily volby do Národní Rady Slovenska, tedy jejich obdoby parlamentu. A na jejich výsledku se tentokrát téměř dokonale manifestovaly všechny zrádnosti dnešní tzv. parlamentní liberální demokracie, které v důsledku pomáhají hrabivým elitám v pozadí držet svoje otěže moci pevně v rukách. 

Ač se může na první pohled zdát, že tyto volby nedopadly až tak úplně nejhůř, jak dopadnout mohly, protože vítěznou pozici v nich nakonec získala slovenská sociální demokracie - Smer Roberta Fica,a ta na rozdíl od české sociální demokracie aspoň zatím drží klasickou agendu konzervativně-levicových stran, a nezabředla do bahna neomarxismu s podporou LGBT agendy, nepřizpůsobivých parazitů, migrace cizích etnik z Afriky a Asie apod.

Ve srovnání s favoritem tamních sionisticko-liberálních médií, ultraprogresivistickou stranou Progresivné Slovensko, která toto všechno nejen podporuje, ale svoji podporu v těchto věcech dotahuje přímo do absurdních rozměrů, a přidává ještě "chuťovky" typu legalizace drog nebo brutálního omezování svobody vyjadřování, se tedy může jevit jako přijatelnější volba, tzv. menší zlo. To však jsme právě u první zrádnosti, co s sebou tento politický systém volné soutěže politických stran přináší.

Když před jakýmikoli volbami vznikne silná politická platforma, která je určitou skupinou občanů favorizována, určitými médii protěžována, avšak zbytek národa v ní kvůli agendě, kterou prosazuje, nebo institucím, za jejichž zájmy zcela zjevně lobuje, vidí ohrožení posledního zbytku svých tradičních životních jistot či hodnot, nebo svého dosavadního způsobu života, tak kvůli tomu pak vidí nutnost spojit se ve volbě té jediné strany či hnutí, co tuto platformu má podle všeobecných odhadů šanci ve volbách porazit, jako to pověstné "menší zlo", ač díky dnešním médiím a volebnímu systému je to vždy strana či hnutí, co zcela jistě hájí zájmy těch stejných vládnoucích korporací, jenom ne tak ostentativním způsobem - hraje roli tzv. "hodného policajta". Potom žádné skutečně opoziční, a často ani částečně opoziční hnutí nemá šanci ve volbách prorazit, protože většina volebních hlasů padne pouze na toto přetlačování těch dvou nejsilnějších subjektů.

U nás po desetiletí tuto úlohu plnily ODS s ČSSD, které si navenek šly vzájemně po krku, aby nakonec prosazovaly úplně tu stejnou politickou agendu, jelikož se nedržely ani základních pilířů, na kterých vystavěly svůj program (ODS klidně zvyšovala daně živnostníkům, a ČSSD zase snižovala příspěvky pro dlouhodobě nemocné lidi apod). I na Slovensku Fico již mnohokrát ukázal, že i jeho strana hájí na 1. místě pouze zájmy globální sionistické lobby a potom vlastních bankovních kont. A jen hodně naivní jedinec může věřit, že by se nějakým zázrakem změnil na skutečného zastánce národních zájmů Slovenska a oponenta zkorumpovaného režimu, který sám po léta pomáhal utvářet a etablovat.

Dalšími zvolenými stranami do Slovenské Národní Rady jsou potom již zmíněné Progresívne Slovensko, co plánuje Slovensko proměnit v otevřenou duhovou totalitu, a z něhož vzešla i jeho současná vlastizrádná prezidentka Zuzana Čaputová, která jenom plní pokyny svých nosatých loutkovodičů. Potom se tam s docela solidním ziskem dostalo uskupení Hlas, což je vlastně odštěpená frakce Ficova Smeru, kterou vede homosexuál Peter Pelegrini.
Toto před volbami též navenek hrálo na "vlasteneckou" notu", a přitom ve skutečnosti plní plány globálních korporací ještě ochotněji, než zmíněný Smer. Mělo pobrat hlasy těch slovenských rádoby "protestních" voličů, co ochotně hltají agendu takového toho "košér vlastenectví", říznutého rudou bolševickou rétorikou, ale zároveň neuvěřili té pohádce o Ficově zázračné přeměně. A evidentně jim to vyšlo na celé čáře - přesvědčit tuto část voličů, že oni jsou konečně tou správnou a nezkorumpovanou Sociální Demokracií, co bude hájit zájmy obyčejných pracujících lidí. Opak je ale pravdou, jak se dříve či později ukáže.

Dalším uskupením je tam potom vyloženě hrabivá bezskrupulózní mafie sestávající z Oľano nechvalně známého expremiéra Igora Matoviče, (které málem přivedlo Slovensko k totálnímu bankrotu a 2 roky terorizovalo národ nesmyslnými covidovými opatřeními) a Za Ľudí exprezidenta a Žida Andreje Kisky, co byl právoplatně odsouzen za daňové podvody. Tuto sebranku snad mohli volit už jenom nepřizpůsobiví asociálové z osad,
jejichž hlasy jsou tito psychopati zvyklí si pravidelně před volbami kupovat primitivní podbízivou kampaní na ně přímo cílenou. Další se tam dostala strana KDH, která svoji pro-sionistickou globalistickou agendu skrývá za ideje křesťanství, stejně jako třeba německá CDU či naše KDU-ČSL. Další zrádností současného systému je tedy to, že hodně stran či hnutí prosazuje v důsledku naprosto ty stejné politické cíle, v zájmu těch stejných vládnoucích elit, jenom tomu dávají pokaždé jiný vnější nátěr. Někde je to křesťanství, jinde ekologie, tzv. občanská práva nebo sociální jistoty pro znevýhodněné osoby, všechno je to však jenom zástěrka pro naplňování plánů zmíněných elit a uspokojování zájmů jimi řízených globálních korporací. K další úspěšné straně SaS toho není ani moc co napsat, prostě další loutky globálních struktur, co se schovávají za jakoby "umírněnou oponenturu" vůči jejich institucím typu EU a NATO.Jejich program byl vždycky vystavěn podle hesla, aby "vlk se nažral a koza zůstala celá".

Pak snad jedinou jakoby "pronárodní" stranou, která se tam do NR dostala, je SNS vedená Andrejem Dankem. Ovšem jenom pro ty, co mají velice krátkou paměť, a pozapomněli, jak Danko ještě nedávno aktivně navštěvoval Izrael, kde domlouval zpřísnění paragrafů namířených "proti antisemitismu" (tehdy mu v tom Fico ochotně sekundoval), jak i dokonce hájil migraci arabského etnika do Evropy, jenom poněkud opatrnější rétorikou, než jakou používají neoliberálně zaměřené subjekty. Samozřejmostí je pak opět zdůrazňování historických narativů z globální propagandy, tedy oslavy protistátního bolševického puče označovaného jako SNP a adorace rudé armády bolševických vazalů coby "osvoboditelů". Svého času s tímto Danko dokonce útočil na skutečné národovce, co tyto propagandistické lži od Systému přebírat odmítají.

Těsně pod hranicí nutnou ke vstupu do NR potom skončilo hnutí Republika, založené odpadlíky od jediné skutečné pronárodní opoziční strany na Slovensku - ĽSNS Mariána Kotleby. Toto hnutí se od Kotlebovy strany odštěpilo poté, co byl její předseda vystaven soudnímu stíhání za věnování peněžního obnosu několika chudým slovenským rodinám, jelikož tento obnos vybral v, z pohledu systému, zakázané číselné sumě.
Tito odpadlíci poté také čím dál více přebírali onu narudlou post-bolševickou rétoriku typickou pro všechny ty tzv. "košér vlastence". Do svých řad se později dokonce nezdráhali přibrat i několik členů Svazu Protifašistických Bojovníků Slovenska, co má ve svých stanovách i potírání nacionalismu jako takového či projevů úcty všem představitelům 1. samostatného Slovenského Státu. A to je asi i jeden z důvodů, proč Republika nedosáhla ve volbách výraznějšího úspěchu. Voliči, co na tuto narudle "vlasteneckou" rétoriku slyší, si pro ní raději došli ke svým starým známým "matadorům" Smeru a SNS. Kvůli tomu Republiku nepotřebovali, ta v tom nenabídla nic nového a převratného. A skutečné protisystémové národovce tím odradili mnohde od samotné účasti ve volebním procesu, když viděli, jak jejich často někdejší favoriti jako Uhrík, Mazurek či Ďurica nakonec dokázali hluboko klesnou ve svojí snaze zalíbit se vládnoucím mocenským strukturám.

A tito bohužel se už ani nedokázali vyhecovat k volbě té stále jediné protisystémové alternativy ĽSNS, která byla značně oslabená soudními tahanicemi a s tím spojeným odchodem přibližně poloviny jejich minule zvolených poslanců v Národní Radě. Média jí prezentovaly dopředu jako odepsanou stranu, které nemá cenu dávat hlas, a u tvrdého jádra ultrapravicových přívrženců ztratil Kotleba důvěryhodnost i za to, že ve snaze vymanit se z řady mediálních nařčení a očerňování jeho osoby též poněkud upravoval svoji rétoriku směrem k aspoň částečnému akceptování těch všeobecných mediálních narativů v jistých kontroverzních tématech. Strana tehdy obdržela ve volbách méně než 1% všech platných hlasů, takže se zařadila po bok ostatních podobně protisystémově zaměřených stran z dalších evropských zemí. Mediální a soudní štvanice tohoto systému ji nakonec odrovnala podobným způsobem, jako se to už před pár lety globalistům povedlo u Zlatého Úsvitu v Řecku.Přesto kdyby se její hlasy sečetly s aktuálními hlasy hnutí Republika, uskupení jako celek by se do Národní Rady zřejmě dostalo. To je tedy další mechanismus, kterým aktuální liberálně-demokratický systém zajišťuje kontinuitu vlády loutkových subjektů od globálních mocenských struktur - pokud nějaká strana či hnutí aspoň trochu těmto strukturám brzdí jejich destruktivní zotročovací procesy na daném národě, a snaží se hájit jeho suverenitu, jejich média a byrokratický aparát pak u této strany či hnutí podněcuje vnitřní rozbroje, co pak vedou k rozštěpení onoho subjektu, takže nakonec skončí v "propadlišti" politických dějin bez reálné šance cokoli ovlivnit a změnit.

Tudíž tento prohnilý a zkorumpovaný systém politických stran musí skončit, a být nahrazen vládou osobností z řad skutečných odborníků ve svých oborech, kteří v současném systému nemají šanci prorazit, jelikož ten nahrává pouze protřelým "politikům z povolání", pro které je politikaření jedinou činností, kterou skutečně ovládají. Tito jsou pak kvůli udržení své politické pozice obhajovat a prosazovat téměř cokoli, co si aktuálně ten globální moloch žádá, a proto jsou stále u moci jenom jeho oddaní vazalové, ať už se na venek lakují jakýmikoli barvami. A čím dál více se zároveň potvrzuje, že povolenou systémovou tzv. demokratickou cestou se této změny pravděpodobně už nikdy nedocílí.