USA zažívají druhou vlnu imigrace
22. října 2014 Americký zpravodajský kanál USA Today si na svém webu pochvaluje vrcholící „druhou vlnu imigrace“, jak úpadek americké společnosti sami Američané nazývají. Zatímco první vlna, která byla tvořena přistěhovalci z Evropy, proudila do spojených států amerických mezi lety 1880 až 1920 a prakticky dala americkým městům i venkovu jejich civilizovanou tvář, tato druhá vlna probíhající od 70. let má tzv. etnické pozadí (ethnic background). To v hyperkorektním „newspeaku“ architektů americké genocidy znamená jednoduše to, že imigranti většinou nejsou běloši.
Celý článek, kde je v pár odstavcích zmíněno slovo rozmanitost (diversity) 43 krát (!), schovává svůj rasistický obsah za obvyklé floskule o stárnoucí evropské (bílé) populaci a o kráse rozmanitosti a multikulturním obohacení. Fakticky se ale multikulti šílenci radují nad tím, že během pár dekád budou běloši v USA přečísleni a populace neevropského původu bude mít v USA navrch. Jak jinak si vysvětlit například větu: „Ve školním roce 2014-2015 jsou podle ministerstva školství USA poprvé v historii nehispánští běloši v menšině.“ Autoři se radují nad tím, že zatímco v roce 1920 byla pravděpodobnost, že narazíte na někoho z „etnického prostředí“ pouze dvacetiprocentní, nyní je čtyřicetiprocentní a v roce 2060 to bude už 70%. To jak se spřadatelům vyhlazení bělochů v USA daří, je demonstrováno „mapkou rozmanitosti USA“, kde na časovém posuvníku můžete vymírání bílých Američanů sledovat desetiletí po desetiletí.
Problémům, kterým budou Američané v důsledku „rozmanitosti“ čelit, je věnován jen malý odstaveček o Afroameričanech. Jsou zde zmíněny problémy jako kriminalita, bydlení, náboženství a další. To ale prý černoši společnosti vynahradí svou vysokou porodností. Zmíněna je také nutnost upřednostňovat na pracovní pozice právě lidi z menšin. Jinými slovy diskriminovat bílé i v zaměstnání.
Méně přemýšlivým lidem se může pohádka o rozmanité společnosti, kde se v jednom místě setkáte s představiteli mnoha kultur, zdát lákavá. Uvažující lidé ale budou vycházet ze zkušeností. Běloši již mají zkušenost s „rozmanitostí“ z JAR, kde se také stali menšinou, černí získali moc a tím byl jejich osud zpečetěn. JAR se propadla snad ve všech objektivních ukazatelích a běloši se stali štvanou zvěří. Dodnes umírají Afrikánci (ti, co vyhlazování přežili) na svých farmách jen proto, že jsou bílí. Z této zkušenosti vychází i obava, že ti, ke kterým jsme my dnes tolik tolerantní, nebudou tak tolerantní k nám, jakmile dostanou příležitost. Genocida Američanů evropského původu již započala a zdá se, že je neodvratná. Otázkou je, zdali si z těchto odstrašujících příkladů stihneme vzít příklad my zde v Evropě, než bude pozdě i pro nás.